Tajné vietnamsko-americké rozhovory
Musím popsat ještě jednu příhodu, kterou jsem ve svých knihách dosud nevyprávěl a týkala se rovněž Vietnamu. Když jsem byl v lednu 1969 v Kambodži na pozvání prince Sihanuka, šéfa státu kontaktovali kvůli mně Američané. Udržoval s nimi přátelské vztahy stejně jako se Sověty a Číňany, země byla příliš malá na to, aby bez těchto vztahů si udržela nezávislost. Američané mě chtěli tajně dopravit do Saigonu k řešení jisté otázky, ale kromě něj o tom nikdo nesměl vědět. Sihanuk mi naplánoval třídenní pobyt v Angkoru (ta památka si to jistě zasloužila), ale svému řidiči nařídil, že jeden z těch dnů mě odveze na vojenské letiště, kde si pro mne přiletí Američané, a počká, až se vrátím, aby mě zase přivezl do angkorského hotelu, abych pokračoval ve své prohlídce. Tak se také stalo. V Saigonu mě Američané zavezli na své velitelství. Šokovalo mě, jaké měli znalosti o mých stycích ve Vietnamu na nejvyšší úrovni. Toho se také týkala jejich žádost: abych vysondoval po svém návratu do Hanoje, jak by vietnamská strana odpověděla na návrh Henryho Kissingera, právě jmenovaného poradce nově zvoleného prezidenta Richarda Nixona, kdyby se na ně obrátil s dotazem zahájit tajné rozhovory se zplnomocněným představitelem Vietnamu o mírovém ukončení vietnamské války. Kdyby totiž neměl jistotu, že odpověď bude kladná, vůbec by takový dotaz diplomatickou cestou ani nepředložil. I takové jsou cestičky tajné diplomacie od dob, kdy se diplomacie vůbec začala uplatňovat.
Jak známo, Henry Kissinger se k první schůzce s vietnamským protějškem Le Duc Thoem sešel 5. srpna 1969 v Paříži, v bytě bývalého francouzského generálního konzula v Hanoji Jeana Saintenyho. Uskutečnilo se třináct takových tajných schůzek, než se o tom veřejnost poprvé dověděla. Snad i moje sondáž v Hanoji k tomu přispěla svou kapkou, třebaže Američané provedli podobné sondáže i jiným způsobem, například přes Rumuny. Ale přesto výlet do Saigonu byl zajímavý, vždyť kdo z novinářů ze socialistických zemí se tam v době vrcholícího vojenského konfliktu podíval? V Praze ani jinde jsem však o tom nemohl říci ani slovo, dozvědět se, že jsem něco udělal pro Američany, tak by mě asi roznesli. Zato jsem to měl v USA dobré. Když jsem tam například během summitu Reagana s Gorbačovem šel na recepci do Bílého domu, strážný, mohutně vyhlížející černoch, mě laskavě pokynul, abych se ani nenamáhal vyndat svou propustku: „ Nemusíte, my vás známe, Mister Syruček.“ Jistě znal i můj rodokmen lépe než já.
